Střípky lepších zítřků

 

Nechci být jako ti, 

co chrlí jen špínu, 

plivou oheň a mají věčný splín.

Nehodlám se obklopovat lidmi,

 kteří neznají, 

kde je jejich mez, 

nechtějí respektovat okolní svět.

Proč jen poslouchat EGO, 

ten hlas, co říká: Jsem víc?

Věřím v lepší zítřky, 

takové malé střípky. 

Střípky, co se jednou spojí, 

a společně svět bez zášti stvoří.

Báseň „Střípky lepších zítřků“ je tichým voláním po světě, kde nepanuje zatrpklost ani bezbřehá zloba. 

Je to osobní svědectví duše, jež odmítá být pohlcena jedovatými slovy a věčným stínem splínu. 

Verše se vlní mezi odporem k egoistickým hlasům a jemnou nadějí, že každá malá stopa dobra, každé světélko ve tmě – to jsou právě ty střípky, které jednou spojí svět v nový celek bez zášti.

Je to pozvání k uvědomění si vlastních hranic a k volbě lidí, kteří rozumějí jemnosti respektu. 

Báseň nepředkládá prázdné sny, ale věří v sílu malých činů a tichých změn, které vytváří lepší zítřky.