Puklina, kde roste síla

 

Nežádej zrcadlo bez skvrn, 
Tvůj život není sterilní trn.
Jsou místa, kde se linka zlomí, 

kde duše sama sobě tlumí ten tichý hlas, že musíš být jak z Instagramu dokonalý svit.

Tvá jizva, linka, vráska pod okem? 
To není kaz, to je Tvůj totem.

Znamená: Bojovala jsi, vstala. 

Že nejsi socha, jen ta, 

co žala zkušenost,

 pád a nové ráno.

Perfektní svět je zkrátka klam. 

V té puklině, kde máš svůj splín, tam teprv roste silný květ – Tvá pravá já. Buď prostě svět!

----------------------------------------------------------

Tahle báseň je jako ten nejlepší přítel, který ti řekne: 

„Hele, nejsi dokonalá, a víš co? To je tvoje největší síla.“

 Nehledá se v zrcadle bez jediné chybičky, protože ty chybičky, ty jizvy a vrásky – to je celý tvůj příběh napsaný na tvé tváři.

Puklina v zrcadle není chyba, je to místo, kde se rodí tvůj opravdový květ, tvoje pravá síla. 

Každý pád, každé zlomení je jako semínko, ze kterého roste něco krásného a silného. 

Nemusíš být sochou bez poskvrn, stačí být tou, která si odžije život naplno, se všemi boji i všemi ranními novými začátky.

Být prostě svět – to znamená přijmout sebe v celé své jedinečnosti, v té nevyhlazené, opravdové kráse, která přitahuje nejvíc světla. 

A právě tam, v tvých puklinách a jizvách, roste tvá největší síla a krása.